Van Helsing: Kritický pohled na ženy a příběh
Seriál Van Helsing od Syfy nabízí postapokalyptický svět ovládaný upíry, v jehož centru stojí Vanessa Helsing, potomek slavného lovce upírů. Ačkoliv se seriál pyšní silnými ženskými postavami v mocenských pozicích, jeho přístup k zobrazení ženské síly a zpochybňování společenských norem někdy selhává. Jeden z úvodních scén ilustruje tento problém: Vanessa narazí na muže napadajícího svou partnerku a zasáhne, čímž ho v boji rozhodně porazí.
Tato scéna, ačkoliv má za cíl předvést Vanessiny bojové dovednosti, neúmyslně využívá ohrané klišé: žena dokazuje svou sílu násilnou konfrontací s mužem, který je již etablován jako násilník. Záměrem mohlo být vykreslit Vanessu jako ochránkyni slabých, ale provedení se opírá o zjednodušené schéma „dobro versus zlo“, kterému chybí nuance. Scéna mohla dosáhnout stejného cíle – etablovat Vanessiny schopnosti – bez uchýlení se k tak prvoplánovému zobrazení domácího násilí.
Seriál navíc někdy upřednostňuje okázalé projevy ženské emancipace před jemným rozvojem postav. Ačkoliv Van Helsing představuje ženskou lékařku, vojenskou velitelku a vojáky, kteří se řídí rozkazy ženy, tyto pozitivní reprezentace jsou občas zastíněny momenty, které působí nuceně nebo moralizátorsky. Síla seriálu spočívá v jeho rozmanitém obsazení schopných žen, ale vyprávění občas klopýtá ve svých pokusech tyto silné stránky zdůraznit. Jemnost a nuance, jak je demonstrováno ve scénách, kde ženy přirozeně zastávají pozice autority a respektu, jsou mnohem efektivnější než vykonstruované scénáře určené k demonstraci konkrétního názoru.
Jádrem problému není to, že máme ženskou protagonistku, která umí bojovat; jde o kontext, ve kterém je tato bojová zdatnost zobrazena. Vanessina kompetence může být etablována prostřednictvím různých výzev, nejen postavením proti prokazatelně násilnickému muži. Tato závislost na předvídatelném klišé může odradit diváky a uškodit celkovému vyprávění. Existují kreativnější a méně problematické způsoby, jak v kontextu apokalypsy s upíry prezentovat sílu a bojové schopnosti ženské postavy. Čelení nadpřirozeným hrozbám, vedení odboje a strategická rozhodování ve vypjatých situacích jsou přesvědčivými alternativami.
Van Helsing v konečném důsledku nastoluje důležité otázky o tom, jak efektivně reprezentovat ženskou emancipaci v médiích. Tvůrci seriálu se zjevně snaží zpochybnit tradiční genderové role a představit silné ženské postavy. Provedení však někdy zaostává, spoléhá se na zjednodušená klišé a obětuje propracované vyprávění ve prospěch demonstrace určitého názoru. Potenciál seriálu pro smysluplný společenský komentář je někdy podkopán jeho tendencí k těžkopádnému poselství. Silné ženské postavy samy o sobě nejsou problematické; je to povrchní scénář, který je v Van Helsing občas doprovází, co je třeba řešit. Promyšlenější přístup k rozvoji postav a vyprávění by seriálu umožnil zkoumat složitá témata genderu a moci, aniž by se uchyloval k předvídatelným a potenciálně odrazujícím klišé.
