Kdy byl vynalezen televizor?

Otázka, kdy byl vynalezen televizor, není jednoduchá, protože se vyvíjel po celá desetiletí a přispěla k němu řada vědců a inženýrů. Cesta začala ve 30. a 40. letech 19. století s vynálezem telegrafu Samuelem F.B. Morsem, který položil základy pro přenos informací na dálku. Telefon Alexandra Grahama Bella z roku 1876 dále posunul komunikaci vpřed tím, že umožnil přenos hlasu. Tyto inovace vydláždily cestu k představě zařízení, která by mohla přenášet zvuk i obraz.

V roce 1884 Paul Nipkow, německý badatel, vymyslel systém využívající rotující kotouče k odesílání obrazů po drátech, předchůdce mechanické televize. Tento „elektrický dalekohled“, ač primitivní, znamenal významný krok k realizaci snu o vizuální komunikaci.

Na počátku 20. století Boris Rosing a Alan Archibald Campbell-Swinton nezávisle na sobě vylepšili Nipkowův systém začleněním katodových trubic, technologie, kterou propagoval Karl Braun. Campbell-Swintonův systém, využívající katodové trubice v kameře i přijímači, v podstatě představoval první plně elektronický televizní systém.

Vladimir Zworykin, který zpočátku pracoval s Rosingem, emigroval po ruské revoluci a pokračoval ve svém výzkumu ve Westinghouse. V roce 1923 požádal o patent na „Ikonoskop“, zařízení využívající katodové trubice pro přenos obrazu. Souběžně s tím John Baird v roce 1927 v Londýně předvedl první skutečnou demonstraci televize na světě. Bairdova společnost dosáhla transatlantického televizního přenosu a byl také průkopníkem barevné a stereoskopické televize.

V roce 1929 Zworykin představil svůj plně elektronický televizní systém, který upoutal pozornost Davida Sarnoffa, manažera v RCA. Sarnoff, který si uvědomoval obrovský potenciál televize, najal Zworykina k dalšímu vývoji této technologie. Mezitím Philo Farnsworth, mladý vynálezce z Utahu, nezávisle na sobě vymyslel plně elektronický televizní systém s využitím „obrazového disektoru“. To vedlo k vleklým právním sporům s RCA, která nakonec uznala Farnsworthovu prioritu. Navzdory své klíčové roli se Farnsworth potýkal s finančními problémy a zemřel v relativní zapomnění.

Zatímco BBC zahájila pravidelné televizní vysílání v roce 1936, byl to Sarnoff, kdo spustil televizi v Americe na Světové výstavě v roce 1939. RCA pod Sarnoffovým vedením vysílala zahajovací ceremoniál, včetně projevu prezidenta Franklina D. Roosevelta, a demonstrovala tak sílu televize širokému publiku. Tato událost znamenala zlomový bod a katapultovala televizi do povědomí veřejnosti.

Do roku 1940 byl počet televizních přijímačů ve Spojených státech omezený. Médium si však v průběhu desetiletí stabilně získávalo na popularitě. Debut populárních pořadů, jako byl „Texaco Star Theater“, dále podpořil jeho růst. V roce 1949 bylo v zemi v provozu jeden milion televizních přijímačů, což signalizovalo posun ve spotřebě zábavy.

V 50. letech 20. století se televize masově rozšířila a stala se dominantním médiem domácí zábavy. Tato rychlá expanze vedla k nárůstu nových stanic a programů. Prezidentské volby v roce 1960 zdůraznily vliv televize, kdy telegenní vystupování Johna F. Kennedyho přispělo k jeho vítězství nad Richardem Nixonem. Tato událost upevnila roli televize v utváření veřejného mínění a politického diskurzu. Od svých skromných začátků na konci 19. století se televize vyvinula v mocnou sílu, která transformovala americkou společnost a svět.