Proč nás fascinují temné seriály?

Fascinace temnými a znepokojivými televizními seriály se v dnešním světě, přetékajícím skutečnými hrůzami, zdá být paradoxní. Proč toužíme po fiktivních příbězích plných násilí, zrady a morální nejednoznačnosti? Odpověď můžeme najít v minulosti, konkrétně v bouřlivých dobách 17. století.

Stejně jako současnost, i 17. století bylo poznamenáno sociálními nepokoji, kulturními převraty a politickými intrikami. Vzestup Osmanské říše, intrikující vlivní lidé a krvavé boje o moc zrcadlily tehdejší úzkosti. Propuknutí nemocí a změna klimatu dále posilovaly pocit nejistoty a strachu.

Scéna z 17. století znázorňující chaos a nepokoje, symbolizující tehdejší úzkosti a odrážející ty současné.

V této éře úzkosti se objevil William Shakespeare, dramatik, který mistrně manipuloval s emocemi publika. Jeho tragédie, plné čarodějnic, duchů a morálně složitých postav, byly nesmírně populární. Hry jako Macbeth, Hamlet a Král Lear rezonovaly s diváky ne navzdory svým znepokojivým tématům, ale právě díky nim.

Shakespeare, stejně jako dnešní tvůrci temných seriálů, chápal Aristotelovu koncepci katarze: emocionálního uvolnění a očisty, kterou divák prožívá při sledování tragédie. Toto emocionální vybití, prožívané v bezpečném a kontrolovaném prostředí, pomáhá zmírnit přemáhající emoce, jako je strach, vina a nenávist.

Moderní seriály jako „Hra o trůny“, „Živí mrtví“ a „Dům z karet“ čerpají z téže psychologické potřeby katarze. Ponořením se do fiktivních světů plných nebezpečí a morální nejednoznačnosti prožíváme pocit emocionálního uvolnění a obnoveného ocenění bezpečí vlastního života.

Popularita seriálů jako „Orange is the New Black“, „Mr. Robot“ a „Vikingové“, s jejich pochmurnými tématy a morálně spornými postavami, tento fenomén dále podtrhuje. Tyto příběhy nám umožňují zkoumat temnější stránky lidské povahy bez následků v reálném světě. Můžeme se konfrontovat se svými strachy a úzkostmi v kontrolovaném prostředí a nakonec se vynořit s pocitem úlevy a kontroly.

Tato kontrolovaná expozice strachu a úzkosti funguje jako forma psychologické homeopatie. Nepříjemný stimul, omezený na obrazovku, nám umožňuje zpracovat negativní emoce bez skutečné újmy. Schopnost kdykoli odejít posiluje pocit bezpečí a kontroly, což je v dnešním světě, který je často vnímán jako chaotický a nepředvídatelný, klíčové.

Zapojením se do temného a znepokojivého obsahu v bezpečném prostředí fikce získáváme nadhled a emocionální odolnost. Zprostředkované vzrušení ze sledování špatných věcí, které se dějí fiktivním postavám, nám umožňuje konfrontovat se s vlastními úzkostmi a vynořit se s pocitem zvláštního posílení.